Ověření funkce zapalovací cívky


Obr. 1 – Schéma zapalování

Známe to všichni. Večer model přezkoušíme, vše funguje, ale druhý den na Sletu “nemáme jiskru”, nebo je slabá, či se objeví jen někdy. A začne jedno z nejméně oblíbených bádání leteckomodelářského historika. Jak známo, benzinové motory s jiskrovým zapalováním indukční cívkou mají tento mechanismus složitější a proto i identifikace zdroje potíží v zapalování samotném vyžaduje specifičtější (i když nijak složitý) přístup. Zkoušení cívky je popsáno v článku Franty Kohouta (na stránkách KHMM) a zaměříme se tedy na praktické použití (s obrázky), které se neomezuje pouze na ověření známé cívky, ale hodí se například při získání cívky “nové”, o které nám původní majitel nedokázal říci, zda je funkční.

Nejprve se podíváme na schéma zapojení zapalování tak, jak jej kdysi před zhruba 80ti lety modeláři vymysleli a jak také do dnešního dne stále funguje. Všimněte si hlavně cívky samotné (Obr. 1), kde je zakresleno primární (tlustou čarou, méně závitů) i sekundární vinutí a jednotlivé kontakty (A, B, C). Body “A” a “C” maji zápornou polaritu (dáno úmluvou), bod “B” je společný s kladnou polaritou pro obě vinutí a zpravidla bývá na vnějším obalu cívky nějak výrazně označen (např. červenou barvou, znaménkem +). Než přistoupíme k samotnému ověření cívky pomocí multimetru, je dobré znát její správnou polaritu. Jak jsme uvedli výše, většina používaných cívek tuto vyznačenou má, existují ale exempláře bez označení, např. cívka Wilco (Obr. 2).

Trojan_Wilco_Smith

Obr. 2 – Cívky: Trojan, Smith a Wilco

Návod na zjištění polarity cívky publikoval před časem Franta Kohout, a předkládáme jej ve formě doprovodných obrázků. Máme tedy “neznámou” cívku Wilco a pokusíme se zjistit její polaritu pro další měření a ověřit neporušenost primárního a sekundárního vinutí. Je také nutno poznamenat, že pokud je naše cívka již poškozená, její polaritu nezjistíme. Záporný bod sekundárního vinutí identifikujeme snadno. Je to ten, na který se připojí VN vodič ke svíčce a má zpravidla odlišný tvar a umístění. Nyní předpokládejme, že společný kladný bod obou vinutí (B) se nachází na pravé straně cívky (Obr. 3). K cívce přivedeme napětí (1-1,5 V), na záporný “-” bod baterie zapojíme záporný bod “-” multimetru, který nastavíme na měření stejnosměrného proudu a kladný bod měřáku “+” připojíme na záporný bod (A) sekundárního vinutí cívky. Přístroj ukazuje napětí 0.00 V, což znamená, že polarita je nesprávná. Analogicky k tomuto záměnou polarity napětí (Obr. 4) zjistíme, správnou polaritu cívky (a také si tímto ověříme, že cívka je funkční). Všiměte si, že naměřené napětí je nižší než 1-1,5 V. Je to způsobeno celkovým odporem cívky / zatížením zdroje napětí.

Nespravna_polarita

Obr. 3 – Nesprávná polarita cívky

Spravna_polarita

Obr. 4 – Správná polarita cívky

Známe-li tedy polaritu cívky, můžeme snadno i v polních podmínkách ověřit funkci obou vinutí. Začneme proměřením odporu primárního vinutí (viz. Obr. 1 body “C” a “B”). Bod “B” je kladný, připojíme k němu tedy kladný pól multimetru, který nastavíme na měření elektrického odporu. Záporný pól multimetru připojíme na záporný bod (primárního vinutí) cívky (C) a měli bychom naměřit hodnoty v rozsahu jednotek Ω, v našem případě 5,2 Ω (Obr. 5). Primární vinutí cívky je tedy v pořádku. Sekundární vinutí ověříme podobně s tím, že záporný pól přístroje připojíme na záporný “-” bod sekundárního vinutí (A) cívky (tam, kde je za provozu připojen VN vodič), nezapomeneme změnit rozsah měření (nemáme-li k dispozici měřák s automatickou rozlišovací stupnicí) a vidíme, že jsme naměřili hodnotu 3,74 kΩ, což opět potvrzuje, že tato cívka má v pořádku i sekundární vinutí (Obr. 6) a v provozu bychom měli hledat chyby v zapalování jinde.

Primarni_vinuti

Obr. 5 – Měření odporu primárního vinutí

Sekundarni_vinuti

Obr. 6 – Měření odporu sekundárního vinutí